Guilda Pytlíci
http://pytlici.bluefile.cz/

Legenda od Pana Pampelišky
http://pytlici.bluefile.cz/viewtopic.php?f=23&t=88		 Stránka 1 z 1
Autor:  Velvet [ úte 07. črc 2009 9:44:01 ]
Předmět příspěvku:  Legenda od Pana Pampelišky
Pan Pampeliška byl starý člověk. Nikdo jiný mu neřekl jinak než Pan Pampeliška, kvůli jeho zlatým vlasům, které na slunci zářily jako drahokamy. Své povídky vypravěl hlavně v místní hospůdce, když se sešla očekáváná společnost.
Autor:  Velvet [ úte 07. črc 2009 9:45:45 ]
Předmět příspěvku:  Re: Legenda od Pana Pampelišky
Hrozba Ura Netha


Kapitola 1. – Zpět na začátku
„Tímto slavnostně prohlašuji tebe, Stello Artois, za nositele světla, obhajující jen spravedlnost a pravdu,“ rozlehlo se mohutným sálem kostela města Paladinů. V tom se dveře kostela rozrazily a vešel podivný chlápek, v otrhaném kabátu. Porozhlídl se kolem, ale zarazil se při pohledu na ženu klečící vpředu u oltáře.
„Jak si dovolujete rušit slavnostní pasování?! Kdo vám k tomu dal právo..pane.. Jak se vůbec jmenujete?! Co tu pohledáváte?!“ rozzuřil se mistr Paladinů, jehož křik museli slyšet obyvatelé nedalekého Daugasu.
„Aaa další čerstvý maso,“ spustila podivná osoba u kostelních dveří, „vy lidé se nikdy nepoučíte! Budete tak dlouho vzdorovat, dokud nepadne poslední z bojovníků! Ale tento den brzy nadejde! Už brzy očekávejte příchod mocného Ura Netha!“ Podivná osoba začala ustupovat ke dveřím, když v tom se zvedl vítr, a nezvaný host zmizel v chomáči zvířeného prachu.
„Ten nám tu tak scházel,“ zaznělo sálem, „co zas po nás může chtít?!“...


O 6 let později

„Stello, prosím nech mne být, mám tu práci,“ rozlehlo se dvorkem statku u Sládků.
„Copak Velvete? Nemůžeš se soustředit, když vedle tebe stojí mladá, pohledná, půvabná žena?“ řekla Stella se smíchem.
„O tvůj půvab, nebo stáří vůbec nejde. Teď jde o můj a o tvůj život. Musím tuhle kouzelnou formuli říct přesně tak, jak to stojí tady v té knize.“
„A co se to vůbec učíš?“ otázala se Stella.
„Toto mocné kouzlo je natolik silné, že dokáže skolit i dvanácteráka!“ řekl trochu s nejistotou Velvet.
Stella se rozesmála: „Jo tak dvanácteráka? Haha! Nechtěl by ses přihlásit do Akademie Mágů? Tak by ti s tou magií určitě nějak pomohli a zajisté se podíváš i na nějaké pěkná místa. Už 3 roky zkoušíš všechny ty své pokusy za stodolou na louce. Nemyslíš, že je čas podívat se někam jinam? Já se před 6ti lety přihlásila k Paladinům, a po zkouškách mne na něj slavnostně pasovali. Bez nich bych neměla ani tyto věci. A zažiji s nimi hodně dobrodružství a nemusím tvrdnout doma.“ Vysvětlila situaci Stella Velvetovi.
„Možná máš pravdu sestro, je ten nejvyšší čas roztáhnout křídla, a vydat se za novým životem, novými zkušenostmi.“
„Můžu tě tam zítra doprovodit, stejně musím jet do akademie, máme sezení. Víš jak to teď je s Urem. Až se jeho jednotky objeví před hradbami, tak ž na volání o posily bude pozdě,“ řekla sklesle Stella.
„Však vy to nějak zvládnete, válku s nim lidstvo vede už od nepaměti, a celou dobu stíhá Ura jedna porážka za druhou,“ objal Velvet svojí sestru kolem ramenou.
„Teď ale chystá něco velkého, zvědové hlásili.. Ale to nic, nesmíme se o tom s nikým bavit, jen doufám že to nebude tak strašné jak to vypadá.. Do zítra načerpej hodně sil, čeká nás dlouhá cesta“
Druhý den ráno se oba vydali na cestu, směr Village Of River Circle, do Akademie Mágů.
Po cestě se Velvet vyptával Stelly na spoustu věcí. Jak dlouho trvá příprava, co ho čeká mimo město. Stelle ale nebylo moc do řeči. Situace nebyla tak příznivá, jak všichni očekávali. Jednotky Ura Netha se podle zvědů začali shromažďovat asi 6 dní cesty na sever od města Paladinů. Byl ten nejvyšší čas povolat posily a opevnit se v průsmyku banditů, a očekávat útok, který musí být za každou cenu odražen. Padne-li průsmyk, padne město Paladinů, a i nedaleký Daugas, který je strategickým bodem, kvůli přístupu k moři. Pokud by se Urovi podařilo obsadit i Daugas, byl by schopný svolat spojence a dobýt zbytek území.
Stella začala přemýšlet, zda udělala dobře, když přemluvila svého mladšího bratra k přihlášení se k mágům. Jejich Akademie byla od místa střetu dost daleko a proto se přestala o jeho bezpečí obávat.


„Sesedat, jsme na místě!“ křikla Stella na Velveta. Velvet se probral z tvrdého spánku v sedle, a naskytl se mu pohled, o kterém se mu jen těžko zdálo. Uprostřed vesničky stála věž, z jejíhož konce zářil do nebe modrý sloupec, jakési nadpřirozené energie.
„Páni! Já.. já nemám slov. Tady mě budou učit? No to je báječný! Díky Stello!“
„Nemáš zač, mistra najdeš ve druhém patře. Řekni mu, že jsi bratr Stelly Artois, měla jsem s ním kdysi tu čest. Snad si na mě bude pamatovat. Musím vyrazit, abych to stihla! Měj se tu hezky Velvete, a hned jak ukončíš studium magie, napiš mi,“ volala Stella ze sedla koně, když přejížděla most přes řeku.
Autor:  Velvet [ úte 07. črc 2009 9:46:56 ]
Předmět příspěvku:  Re: Legenda od Pana Pampelišky
Kapitola 2. – Průsmyk Banditů
Někde poblíž západní části průsmyku

„Pane, všechny jednotky jsou na místě. Teď už nám nezbývá nic jiného než čekat,“ zahlásil voják svému veliteli.
„Pozorovatelé jsou na místě?“
„Jistě pane!“
„Když cokoli uvidí, i kdyby to mělo být hejno divokých hus, chci o tom vědět, jasné?“
„Ano pane!“

„Mám tu dopis pro Stellu Artois! Je t mezi vámi Stella Artois? Vezu dopis pro Stellu Artois,“ volal posel ze sedla koně, když projižděl řadou stanů.
„Já jsem Stella Artois,“ přihlásila se žena v lehké plátové zbroji, „od koho je?“
„Dávál mi ho jistý Velvet, před dvěma dny, cestou sem jsem ale viděl skupinu nepřátelských vojáků, na kopci nad Přístavním městem. Myslím, že směřovali do Akademie Mágů.“
Stella vytrhla poslovi dopis z ruky a rozbalila smačkaný kousek pergamenu..
„Ahoj Stello, píši ti abys věděla, že se tu dějí divné věci. Včera večer jsem slyšel mluvit našeho mistra s nějakým člověkem. Bavili se o Urovi a o nějaké knize Věčného Zatracení. Nemám ponětí co to může být, snad na to přijdete vy. Pokusím se vypátrat, co to bylo za člověka. Ještě ti napíši. Velvet“
„Kniha Věčného Zatracení?“ s údivem řekla Stella.
„To není možné, ta kniha měla být dávno zničena. Její moc dokáže na zemský povrch přivolat monstra, proti kterým naše zbraně budou k ničemu! Posle! Kolik bylo těch nepřátel co jsi zpozoroval?“ vyhrkl velitel na poslíčka na koni.
„Nevím pane, ale odhadem tak 30-40.“
„To je málo jednotek na překonání obrany v Přístavním městu, co ten Ur zamýšlí?“ Stella nechápala.. Myslím, že v tuto situaci asi nechápal nikdo z přítomných.
„To nevím, ale pro jistotu vyšlu stovku mužů, aby posílili obranu Přístavního města. Stello, ty pojedeš s nimi. Potřebujeme se znova spojit s Velvetem,“ rozhodl velitel.
„Rozumím pane, hned jak zjistíme něco nového, vyšlu posla se zprávou. Jednotky ať jsou připraveny k odchodu do dvou hodin. Teď hrajeme o čas, a moc ho zrovna nemáme,“ řekla Stella.
„Jste asi nezkušenější z těch co tam posílám, proto vám dávám nad nimi velení. Jednejte s chladnou hlavou a rozumně.“
Autor:  Velvet [ úte 07. črc 2009 9:47:34 ]
Předmět příspěvku:  Re: Legenda od Pana Pampelišky
Kapitola 3. – Nečekané zjištění
„Vojáku, podejte hlášení,“ přikázala Stella hlídce, která se právě vrátila z obchůzky.
„Objevili jsme mrtvá těla, nejspíš to byli dřevorubci, nalezli jsme tam tyto sekery. Ale je divné, že na nich není žádná krev. Museli se bránit,“ řekl jeden z vojáků.
„Ukažte mi to místo. 20 vojáků se mnou, všichni ostatní ať jsou ve střehu,“ vyrazila Stella k místu nálezu.
Po příjezdu je čekal šok. Mrtvá těla byla vysána až na kost.
„Co tohle mohlo být?“
„Vampíři,“ řekla sklesle Stella, „proto na těch sekerách nebyla krev, na ně platí jen stříbrné zbraně.“
„Kristepane. Ale co tu dělali? Myslel jsem, že vampíři se do tohoto konfliktu nezapojují, musel je někdo donutit. Všichni sami víte jak dopadávalo naše vyjednávání s nimi. Něco za něco,“ zaznělo z hloučku vojáků stojících opodál.
„Jo, má pravdu!“ přitakal další z nich.
„Dobře všichni poslouchejte. Potřebujeme jednoho posla, který zinformuje velitele v průsmyku. A Cestou říct ostatním, ať se k nám připojí,“ rozhodla Stella. Hned se přihlásil jeden mladík, který měl trochu obavy.
Asi po půl hodině dorazil i zbytek sil a skupina se dala do pochodu.
„Blížíme se k Přístavnímu městu...“, řekla Stella, když v tom jí zaskočil křik z konce řady: „Nepřátelé na levo! Připravte se na střet!“
Stella se otočila na levou stranu a mezi stromy zahlédla nemalou skupinu lykanů, připravujících se na útok.
„A sakra! Vojáci do zbraně!“ přikázala Stella.
„Snažte se jim vykrýt co nejvíc útoků! A dávejte si pozor na přeměnu!“ poučila vystrašené nováčky ve svých řadách.
„Útook!“ zavelela Stella a celá skupina vyrazila proti nenasytným lykanům, vstříc smrti.








Celý příběh bude zanedlouho pokračovat. Podaří se Stelle Artois, se svými jednotkami, včas dorazit do Akadmie Mágů, a překazit tak plány Ura Netha? Přežije to její bratr? Dozvíte se příště.
Stránka 1 z 1 Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina
Powered by phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007 phpBB Group
http://www.phpbb.com/